Představitelé KSČM

Vnitrostranický spor mezi „reformním“ a konzervativním křídlem KSČM je dnes rozhodnutý. Reformní proud, který ještě před patnácti lety reprezentoval místopředseda Jiří Dolejš, ze strany zmizel — Dolejšovi samotnému strana v únoru 2025 ukončila členství. Ve vedení zůstali ti, kdo prosazují vystoupení z NATO, referendum o odchodu z Evropské unie a odmítají vojenskou pomoc napadené Ukrajině.

Roman Roun

Předsedou KSČM se stal 30. května 2026 na sjezdu v Praze, kde ve druhém kole porazil místopředsedu Milana Krajču poměrem 94 : 82 hlasů. Vystřídal tak Kateřinu Konečnou.

Rodák z České Třebové vystudoval střední průmyslovou školu v oboru informačních technologií a živil se jako marketingový specialista; ve showbyznysu působil jako manažer známých českých a slovenských umělců. Od července 2022 byl tiskovým mluvčím KSČM, od prosince 2023 také mluvčím uskupení Stačilo!.

Hned po zvolení oznámil, že strana nebude měnit svou rétoriku kvůli novele trestního zákoníku, která od 1. ledna 2026 staví propagaci komunistického hnutí naroveň propagaci nacismu a hrozí za ni jeden až pět let vězení. Zákon označil za pokus diskreditovat radikální levici.

Místopředsedy strany jsou od téhož sjezdu první místopředseda Petr Šimůnek, odpovědný za řízení stranické práce a volby, a Milan Krajča, který má na starosti evropské záležitosti a občanský sektor. Počet místopředsedů sjezd snížil ze čtyř na dva.

Kateřina Konečná

Narodila se v roce 1981 v Novém Jičíně do rodiny, v níž otec zastával funkci tajemníka KSČ pro zemědělství. Poslankyní byla v letech 2002 až 2014, od července 2014 je europoslankyní. V letech 2018 až 2021 byla místopředsedkyní KSČM, od října 2021 do května 2026 jako vůbec první žena předsedkyní strany.

Byla tváří i lídryní uskupení Stačilo!, které v evropských volbách 2024 získalo 9,56 % hlasů a dva mandáty, ale ve sněmovních volbách 2025 zůstalo se 4,30 % pod pětiprocentní hranicí. Po této porážce oznámila, že o vedení strany už usilovat nebude. Europoslankyní zůstává.

Dlouhodobě odmítá dodávky zbraní Ukrajině — postavila se proti nim už v únoru 2022, bezprostředně po ruské invazi. V únoru 2025 v diskusi na CNN Prima News prohlásila: „Rusko jako nebezpečí pro Českou republiku nevnímám. Nedomnívám se, že by Rusko chtělo vstoupit do České republiky.“

Vojtěch Filip

Do KSČ vstoupil v roce 1983. Od července 1985 udržoval kontakt s příslušníky Státní bezpečnosti, nejprve jako kandidát tajné spolupráce „Vojtěch“, poté jako ideologický spolupracovník pod krycím jménem „Falmer“. Soud v roce 2006 konstatoval, že s StB spolupracoval vědomě.

Ve volbách roku 1990 zasedl do Sněmovny lidu Federálního shromáždění za KSČ, v roce 1991 přešel do poslaneckého klubu KSČM. Předsedou strany byl od 1. října 2005 do 9. října 2021, kdy rezignoval přímo v průběhu sčítání hlasů voleb, v nichž komunisté poprvé vypadli ze Sněmovny. Šestnáct let v čele strany z něj udělalo jejího nejdéle sloužícího polistopadového předsedu.

Silnou kritiku vyvolalo jeho lobbování za zájmy trestně stíhaného podnikatele Tomáše Horáčka; v roce 2018 se ukázalo, že od něj přijal půl milionu korun, které nepřiznal.

Z politiky neodešel. Od února 2022 předsedá správní radě Česko-čínské smíšené obchodní a průmyslové komory a od roku 2024 je zastupitelem Jihočeského kraje zvoleným za Stačilo!. V senátních volbách 2024 neuspěl, vypadl v prvním kole s 9,83 % hlasů.

Miroslav Grebeníček

Předsedou KSČM byl v letech 1993 až 2005, poslancem až do roku 2021, kdy už znovu nekandidoval. Právě za jeho vedení strana odmítla změnit název i rozejít se s odkazem KSČ.

Jeho otec Alois Grebeníček působil v letech 1945 až 1951 jako vyšetřovatel Státní bezpečnosti v Uherském Hradišti a podle svědectví vyšetřovaných používal při výsleších kruté metody.

Ve sněmovní rozpravě zpochybnil, že čin Jana Palacha směřoval proti komunistické totalitě, a své kritiky odbyl větou „Nechte si Mašíny, Palach je náš“.

Josef Skála

Bývalý místopředseda KSČM a jeden z nejhlasitějších představitelů konzervativního křídla. Na mimořádném sjezdu v říjnu 2021 kandidoval na předsedu strany a se 70 hlasy skončil druhý za Kateřinou Konečnou.

V diskusi zveřejněné v létě 2020 zpochybnil, že katyňský masakr polských zajatců spáchali Sověti; podle něj šlo o legendu vytvořenou nacistickou propagandou Josepha Goebbelse. Obvodní soud pro Prahu 7 mu za popírání válečného zločinu uložil osmiměsíční podmíněný trest, odvolací soud rozsudek potvrdil a zkušební dobu zkrátil na rok a půl. Nejvyšší soud jeho dovolání odmítl, Skála se poté obrátil na Ústavní soud.

Marta Semelová

Členkou KSČ byla od roku 1978, KSČM od roku 1990. Poslankyní byla v letech 2010 až 2017, pražskou zastupitelkou od roku 2006 do roku 2018. Ve sněmovních volbách 2025 kandidovala z pátého místa pražské kandidátky hnutí Stačilo!.

Proslula obhajobou zločinů padesátých let. V televizní debatě v únoru 2014 zpochybnila, že přiznání Milady Horákové bylo vynucené, a invazi vojsk Varšavské smlouvy v roce 1968 označila za „internacionální pomoc“. O Klementu Gottwaldovi prohlásila, že „vykonal pro lidi mnoho dobrého“, a Vasila Biľaka označila za významného československého politika.

Zdeněk Ondráček

V září 1988 nastoupil k Pohotovostnímu útvaru Veřejné bezpečnosti a v lednu 1989 se účastnil zásahů proti demonstrantům během Palachova týdne. V rozhovoru z prosince 1989 sám přiznal, že lidi bil a že obuškem udeřil i dívku.

Poslancem za KSČM byl v letech 2013 až 2021. Dne 2. března 2018 byl zvolen předsedou sněmovní komise pro kontrolu Generální inspekce bezpečnostních sborů. Následující den se proti jeho zvolení konaly demonstrace v jedenácti městech, jichž se podle pořadatelů zúčastnilo na 30 tisíc lidí. 6. března 2018 na post rezignoval.

V roce 2017 veřejně označil někdejšího prezidentského kandidáta Michala Horáčka za spolupracovníka StB s krycím jménem „Sázkař“. Soud v prosinci 2020 rozhodl, že jde o tvrzení způsobilé Horáčka zvlášť závažným způsobem poškodit, a nařídil Ondráčkovi omluvu.

Stanislav Grospič

Místopředsedou KSČM byl v letech 2009 až 2012 a znovu od roku 2018 do října 2021, poslancem do roku 2021. Patřil ke konzervativnímu křídlu strany.

V říjnu 2019 v Českém rozhlase Plus uvedl, že z jejich pohledu se 21. srpna 1968 o okupaci nejednalo a že mrtví byli v podstatě oběťmi dopravních nehod. Zhruba po dvou týdnech se za svá slova omluvil a označil je za nešťastná.

Jiří Dolejš

Poslední výrazný představitel reformního křídla. Členem KSČM byl od roku 1990, místopředsedou v letech 1999 až 2009 a znovu 2012 až 2018, poslancem od roku 2002 do roku 2021.

V září 2009 ho spolu s místopředsedou Čeňkem Milotou tajně nahrál provokatér deníku MF DNES vydávající se za majitele sítě heren; podle deníku měli být ochotni prosazovat změkčení loterijního zákona za milion korun. Oba na funkce místopředsedů rezignovali, policie ale případ v roce 2010 odložila a Dolejš obvinění vždy odmítal.

V únoru 2025 mu výkonný výbor KSČM ukončil členství. Zdůvodnil to porušováním stanov a poškozováním strany výroky na sociálních sítích — Dolejš dlouhodobě kritizoval programové cíle strany, jako je vystoupení z NATO či referendum o odchodu z Evropské unie. Sám porušení stanov odmítl s tím, že měl jen jiný názor.

Pavel Kováčik

Mezi lety 1988 až 1990 byl funkcionářem Okresního výboru KSČ v Třebíči. Od roku 1996 je poslancem za KSČM.

V senátních volbách roku 2000 neúspěšně kandidoval do horní komory parlamentu. Počátkem roku 2003 patřil v rámci KSČM ke skupině vlivných politiků, která podpořila Václava Klause na post českého prezidenta.

Leo Luzar

Do politiky vstoupil, když byl v komunálních volbách v roce 1990 zvolen za KSČM do Zastupitelstva Městského obvodu Ostrava-Jih.

V letech 2008 až 2010 byl místopředsedou strany, od roku 2014 je poslancem (po neúspěšných volbách v letech 2006 a 2010).

Miloslava Vostrá

Pochází z komunistické rodiny, v roce 1986 vstoupila do KSČ. Patří k nejužšímu vedení KSČM, od roku 2002 je poslankyní Parlamentu České republiky.

Stejně jako většina spolustraníků odmítá označit vpád vojsk Varšavské smlouvy v roce 1968 za okupaci.